Asi proto, že jsem napsal knížku, kde se to hemží homosexuálními postavami, se na mě poslední dobou obrací stále víc a víc lidí a ptají se mě na více či méně absurdní věci spjaté s gay životem.

Dostal jsem například i tyto otázky:

– Kterou zahraniční gay celebritou byste se chtěl stát?

– Se kterou zahraniční gay celebritou byste chtěl spát?

– A se kterou českou?

– Jaká je vlastně nejoblíbenější gay barva, gay jídlo, gay hudba?

– Nosíte make-up?

Necítím se ani trochu povolaný na tyto dotazy odpovídat, ale nechci být neslušný. A tak na ně odpovídám. Ale v rámci sebeobrany, bezpečného odstupu a snahy udržet si zdravý rozum a cool image na všechny tyto otázky samozřejmě odpovídám v ironických hyperbolách (Liberacem, s Eltonem Johnem, s Žitem 44, černá, redbull a vodka, to, co hrají v soláriu, make-up ano, hlavně do posilky), při čemž se tyhle moje hloupé odpovědi dají libovolně prohazovat a do nekonečna variovat.

Ale pak jsem si všimnul, jak se v koutě mého přeplněného mailboxu krčí nenápadný stydlivý dotaz od jednoho mladičkého čtenáře mé knihy. Dotaz, na který musím reagovat, a to ve vší vážnosti. Bez ironie a sarkasmu.

Omlouvám se za moralitu, která bude následovat, ale považuju ji za nezbytnou. I vzhledem k tomu, že onen dotaz je myšlen zcela upřímně a že mě žadatel vcelku naléhavě žádá o přímou radu.

Tento mladý čtenář se mě totiž dotazuje, jak má jako mladý gay žít. Jak má uskutečnit svůj coming-out. A taky se mě ptá, jak nebýt jako ti typičtí vykřičení gayové, které všichni známe a kteří se většinové společnosti protiví.

Milý mladý čtenáři, nevím, jestli si můžu dovolit cokoliv radit, ale kdybych měl přece jen zformulovat jednu radu, jak jako mladý gay žít, byla by to tato: žij úplně normálně a tak, jak chceš ty, ne tvoje okolí.

To, že máš jinou než heterosexuální orientaci tě nedefinuje jako člověka. To, že jsi gay, neznamená, že jsi automaticky špatnej, dobrej, lepší, horší. O tom, co jsi skutečně za člověka, rozhodují úplně jiné proměnné, než je náklonost k vybranému pohlaví.

Podle mě není třeba coming-out nikterak dramatizovat, démonizovat, přičítat mu větší význam než má. Já bych to klidně ani coming-outem nenazýval. Jako gay totiž nejsi nijak zásadně jiný, než ostatní tvoji vrstevníci a vůbec lidi kolem tebe. Stejně jako oni máš jen jednu hlavu, dvě oči a čtyři končetiny.

Prostě jen žij a chovej se tak, jak to cítíš. Buď normální.

Například příště až budeš sedět se svými kamarády někde v hospodě nebo klubu a kolem projde nějaký kluk, co se ti líbí, řekni to. Okomentuj to. Stejně tak jako to dělají tvoji heterosexuální kamarádi o holkách, které se jim líbí. A nech je, ať se s tím, že právě poznali kus tvého já, vyrovnají po svém. Ano, možná budou překvapeni, ale rozhodně jim to nebude nijak výrazně vadit. Možná jeden z těchto tvých kamarádů bude potřebovat víc času se s tím vyrovnat. A možná, pokud jsi neměl dobrý nos na výběr svých přátel, tam bude jeden člověk, který se s tím nesrovná, bude mít blbé řeči a bude se tě snažit zesměšňovat. To ale bude člověk, kterého jsi za kamaráda považoval omylem.

Anebo až budeš příští sobotu večer se svou rodinou sledovat televizi, třeba Star Dance, vypusť do rodinného ovzduší nějaký přihřátý komentář. Třeba to, že ti přijde divný a vlastně trochu nenormální, že spolu pokaždý tancují jen smíšené páry. Anebo řekni, že by ti nevadilo takhle povečerech pomáhat Ondřeji Brzobohatému dostat se do úzkých tanečních kalhot. Ono jim to dojde. A zase: tvoji blízcí, teda jestli tě mají rádi a záleží jim na tobě, budou v pohodě. Na jejich vztahu k tobě to nic nezmění.

Milý mladý čtenáři, který jsi mi poslal email s žádostí o radu, mám-li říct vše výše zmíněné ve stručnosti a ještě jednou, říkám znovu: žij svůj život normálně.

A vlastně ještě jedna věc. Nenech se vmanipulovat do gay klišé. Nehleď na ostatní lidi se stejným zaměřením (a že jich je). Buď sám sebou. Lady Gaga ani Louis Vuiton se ti fakt líbit nemusí. Sport můžeš mít rád a klidně ho můžeš i aktivně provozovat. Pokud nechceš, duhovou vlajkou nemávej. Make-up nosit nemusíš. Ani nemusíš mít rád Eltona Johna, ani redbull s vodkou. Děti mít klidně můžeš. I spokojený partnerský vztah. I šťastný a naplněný život.

Hodně štěstí!

Mimochodem abych dostál své snaze o upřímnost a co nejmenší míru nadsázky a ironie v tomto blogovém příspěvku, odpovídám po pravdě i na výše položené otázky:

Žádnou, s žádnou, s českou už vůbec ne, takové nesmysly jako gay barva/jídlo/hudba neexistují, nenosím.