Brzké čtvrteční ráno na konci srpna roku 2014 – do smrti zpěváka G zbývá rok a čtyři měsíce. Tak jako každé ráno bere i dnes Londýňanka Barbara (65) své tři psy na rychlou procházku do parku a kolem hřbitova. Prudké sluneční paprsky slibují povedený den. Barking, jihovýchodní část Londýna.
Poté, co Barbara projde otevřenou branou do areálu zanedbaného hřbitova u kostela sv. Markéty, stočí svůj pohled překvapeně doleva, protože cosi neobvyklého upoutá její pozornost. Tam v rohu, opřený o hřbitovní zeď, někdo sedí. Barbara se nejdříve trochu lekne, pak si ale uvědomí, že to je jen nějaký mladík. Asi rozdýchává celonoční party, napadne ji, nebo se jen tak kochá hřbitovem. Barbara lehce pokývne směrem k mladíkovi a jde dál.
Po několika krocích jí ale dojde, jak je zvláštní, že psi, co se jí drží u nohou neprojevili o mladíka támhle v rohu vůbec žádný zájem. Znovu se na něj ohlédne. Kluk sedí bez hnutí, triko mu odhaluje ploché bílé břicho, na očích má tmavé černé brýle, což vzhledem k téhle brzké denní době a místě, kde se nacházejí, připadá Barbaře nepatřičné. A podezřelé. Proboha, je v pořádku?
„Are you alright, son?“
Barbara se otočí a nervózními kroky se k mladíkovi přibližuje. Mluví na něj, ale kluk neodpovídá. V Barbaře roste podezření – tohle nevypadá ani trochu dobře.
Její neblahé tušení se vzápětí potvrdí. Mladík je mrtvý.
*
Žiju (41) v Londýně už šest let a potkal jsem tu velkou řádku lidí. Rozdílných lidí. Různé národnosti, různá sociální postavení a pracovní odvětví, různé věkové kategorie. Ale všichni, které v Londýně znám, opravdu všichni mají jedno společné. Všichni berou drogy.
Vánoce 2018. Dva roky od tragické smrti zpěváka G († 53). Jsem na vánočním mejdanu, na kterém se hrají jeho písničky. Last Christmas, Careless Whisper a další.
„Žiju tady už dost dlouho a znám tu dost lidí. Různejch lidí. Ale všichni, fakt do jednoho, mají jedno společný,“ říkám někomu (určitě přes 50), kdo se mi nelíbí. Vánoční party pulzuje a kolem nás se míhají lidé v ošklivých vánočních svetrech. „Víš, co to je?“
„Co?“ ptá se ten, koho nebaví, co říkám, ale komu se i přes ty řeči očividně líbím.
„Všichni berou drogy.“
„Hm. A ty? Ty je taky bereš?“ zeptá se ještě a dá mi napít ze své láhve vody.
*
Mrtvý mladík, kterého Barbara objevila na jednom z londýnských hřbitovů, je Slovák G († 22). Stal se druhou ze čtyř obětí sériového vraha Stephena Porta (43), nechvalně známého pod přezdívkou Grinderový zabiják, přezdívkou naznačující způsob, jak se svými oběťmi dostával do kontaktu.
Podle reportáže v britském deníku G odešel G ze Slovenska do zahraničí, protože doma to bylo příliš „konzervativní a netolerantní vzhledem k jeho homosexuální orientaci“. Nejdříve se odstěhoval do Španělska a pak do Londýna. Právě v Londýně se chtěl usadit, najít si okruh přátel a komunitu lidí, kteří by ho přijali takový, jaký byl. Našel si přítele a snažil se najít si práci a ubytování. Se svým vrahem se seznámil přes mobilní aplikaci G, určenou pro seznamování homosexuálů. Port nabídl G přespávání na svém gauči v bytě v Barkingu.
Dva měsíce po první vraždě zavraždil Port i svého slovenského spolubydlícího. Předávkoval G drogami. A když G zkolaboval a ztratil vědomí, Port ho opakovaně znásilnil. Poté, co bylo jasné, že se mladík již neprobudí, odložil Port mrtvé tělo na nedalekém hřbitově.
O tři týdny později na stejném místě a za velmi podobných okolností byla tou samou pejskařkou nalezena třetí Portova oběť. Opět zabita předávkováním, znásilněna, tělo odhozené jako nepotřebný odpad.
Po naprostém selhání policie a britského soudního systému, kdy byl sice za své první vraždy odsouzen a uvězněn, ale po osmi měsících za mřížemi nepochopitelně propuštěn, zopakoval Port svůj hrůzný čin i počtvrté. Znovu mladý muž, znovu kontakt přes aplikaci G. Předávkování, smrt, znásilnění, mrtvola pohozená v nedalekém parku.
Jak se prokázalo, všechny Portovy oběti byly zavražděny podáním G.
(ukázka z literární reportáže, celý text k dispozici pouze v dubnovém čísle časopisu Host – 04/2019)